Jak se máte?

Jak se máte? Jako v kriminále. Jak to zvládáte? Ta vazba, to není jen tak. No není, tak vám přeju hodně síly. A povězte, koho máte venku? Můžete volat? Jenom advokátovi. A píšete si s někým? No, poslal jsem dva dopisy, ale zatím nic. Nevím, jak to bude s přítelkyní, a matka se zatím neozvala, ale možná se to zdrželo? Máte béčko¹, že. Mám. Prožíváte těžký životní období. A kolik vám hrozí? Dva až osm. No to je dost velký rozmezí. A myslíte spíš k dolní hranici? Máte nějaký polehčující okolnosti? Advokát to vidí tak na tři roky, ale třeba i na podmínku. Tak vám budu držet palce. Podívejte, teď se vám to zdá asi nekonečný a hrozný, ale je to jen maličkej kousek celého dlouhého života², a až se na to pak budete dívat s odstupem, tak se vám to bude jevit úplně jinak, ale teď je to asi hodně těžký…

A povězte, odkud jste, kde žijete? Kladno. Hm, to je takový tajemný město, já znám spíš Čáslav, Kolín… Ani ne. A je to velké město, nebo se tam lidi dost znají? Obojí, na jednu stranu je to velký město, na rozdíl od Hořovic (tam jsem vyrůstal), tam mám rodiče. Ale zase ta komunita třeba bezdomovců nebo velká část lidí kolem drog se znají nebo o sobě vědí. Já rozhodně chci jít pryč. Ještě podle toho, jak to bude s pří telkyní. Ale v anonymitě v Praze se budu cítit líp.

A co vlastně děláte, čím se živíte? No, původně jsem dělal sádrokartony, pak stavební dozor a potom jsem se dal na ty nešťastný reality! To vás sem přivedlo. Jo, pořád jsem doufal, že to ještě zvládneme, vytloukali jsme klín klínem. Dalo by se z toho možná ještě vybruslit, ale pak jsme se rozešli s partnerem a to byla konečná… Ten je nezvěstnej, aspoň advokát říkal, že je v cépéčku³. A on má větší odpovědnost? To přesně nevím. Uvidí se, co dokážou jemu a co mně, ale ve firmě má on větší podíl než já. A máte určenou škodu? Ta není zase tak strašně velká. Ale asi budete muset splácet? Bejvalej společník toho chce většinu svalit na mě, ale teď ho právě nemůžou vyslechnout… A povězte, máte nějaký poškozený? Mám, asi čtyři, tam to bude na dlouho, ale když bych ještě někdy trochu vydělával, tak za několik let by se to dalo splatit. Ona to po mně bude spíš chtít banka.

A povězte, pane Zelený, je pro vás horší to, co se stalo, nebo to, že jste teď tady? Kdybych věděl, co je s přítelkyní, tak by to nebylo tak strašný, doufám, že snad odpoví na dopis. Mámě jsem taky psal, advokát jí volal, ale moc se s ním nebavila. Asi se na vás zlobí. No to určitě a ten její, ten mi to přeje, ten mně vždycky záviděl — auto, dovolené… A váš otec? Ten zemřel před sedmi lety. To je mně líto. Byl nemocnej? Byl, bylo to těžký, ale nedalo se s ním mluvit. Tehdy jsme se tak dost rozešli s matkou, vyčítala mi, že jsem s ním nevycházel moc dobře. Dost jsme se hádali… Sice jsem přišel na pohřeb, ale pak jsem odešel, to mi matka nemůže zapomenout, vlastně ani sestra. A vás samotného to mrzí? To určitě, vlastně hned, jak se mi to rozleželo, začal jsem si to vyčítat. Budete se muset pokusit ty vztahy dát aspoň trochu do pořádku. To už jsem psal v dopisech matce i sestře. A tuší ty dvě, co vám hrozí, kolik vám hrozí? Jsou v nějakém kontaktu s advokátem? To právě zatím nevím. Až vám padne béčko, budete moct telefonovat. Jo a máte známky? Už právě ne. Jednu jsem dostal úředně a dvě jsem vyměnil za poslední cigarety. Tak já vám dvě donesu. To bych byl rád, mám ještě dva neodeslaný dopisy, to mi pomůže. A pak vám to vrátím. Dobře, když pak budete mít dost, můžete mně dvě vrátit, nebo dát sám někomu potřebnýmu. Takže jste poslal tři dopisy a jednou volal s advokátem. Tak musíte teď čekat. Jen telefonovat s právníkem. Je tedy ochotnej kontaktovat tu rodinu? Snad jo, ale radši bych si to vyřídil sám. Vlastně máte nárok na návštěvu. Mám, navštívenku už mám, ale ještě jsem ji neposlal, trochu se těch návštěv bojím. To chápu. Když byste měl chuť si o tom promluvit… No, příště se pomodlíme.

A pane Zelený, máte Bibli? Nemám. Kdysi jsem ji zkoušel číst, ale vlastně to nešlo a pak jsem už neměl čas. V těch posledních pěti letech jsem neměl vůbec na nic čas, to byl takovej divnej kolotoč. Ze začátku jsme docela dost vydělávali, změnili jsme například vozovej park, pak jsem si pronajal velkej byt v centru, bydleli jsme tam s přítelkyní. Pak se to začalo všechno hroutit, teda ze začátku byly jen menší potíže, pak větší neshody se společníkem. Pane Zelený, ještě k té Bibli — mám vám ji přinést? Jo, to bych byl rád, abych taky myslel na něco jinýho… Tak dobře, ale řeknu vám, jak číst, kde začít a tak; je tam spousta zajímavejch příběhů. Ukážu vám, kde je najdete. Musím tu Bibli hned připravit na stůl u sebe v kanceláři, abych na to nezapomněl, abyste ji měl co nejdřív a taky ty známky.

Jakou máte celu? Jsme tam tři. Jaký jsou spolubydlící? Jeden je v pohodě, už jsme si převyprávěli životy. Pak jeden mladej, ten pořád spí. Podle zásady, co prospíš, to neodsedíš. Pokud je někdo schopnej spát ve dne i v noci, tak má výhodu. Někteří lidi jsou toho schopný, ale většinou je snaha zachovávat denní řád, ten je víceméně danej. Tenhle mladej se moc nemeje, asi narkoman, ale trochu jsme ho zcivilizovali. A ten druhý kolega? Co je to za člověka, jestli se můžu zeptat? Pracuje v kanceláři v nějaké velké firmě a má něco s manželkou. Snad mu chce zabránit ve styku s dcerou. No, to bývá bohužel dost často… Nikdy asi nevíme, co tam bylo opravdu — jestli milenka, milenec, nebo dokonce nějaké násilí. Tady je na jednu stranu dobrý nemít děti, protože po těch bývá smutno a ne vždy je možné, aby přišly na návštěvu. To asi určitě. My jsme právě začali s partnerkou mluvit o dítěti, vlastně ještě předtím, než to začalo se mnou upadat.

Pane Zelený, můžu se vás zeptat? Na co? Máte pocit, že jste k tomu uvěznění hodně přispěl sám? Nebo to byly spíš ty okolnosti, špatný čas, špatné místo? No, špatně bylo hodně věcí, já už jsem to věděl, a nemyslel jsem, že to může zajít tak daleko! A společník mě zrovna moc nepodržel. Rozhodně má podíl na tom, že sedím. Ale trochu si za to můžu sám a to mě deptá! Musíte to přijmout. Ne myslím celou odpovědnost třeba za škodu, ale prostě tu situaci, že jste teď ve vězení. Mně se to říká snadno, já nejsem vězeň. Prostě staly se věci, vy musíte určitou odpovědnost přijmout a nějak se s tím začít srovnávat. Samozřejmě advokát by se měl snažit, abyste dostal co nejmíň. A když se k té situaci postavíte, když maminka i partnerka budou trošku cítit, že vás mrzí spousta věcí, že vám není jedno nejen to, že jste zavřenej — s tím se musíte srovnávat všichni —, ale myslím teď, že vám není jedno, že jste asi udělal některé věci špatně. No jo, matka je učitelka a nemá moc pochopení, když se dělá něco špatně! Ale máte se rádi? Měl jste pěkné dětství? Jo, to určitě, ale dokud nedostanu dopis, tak je mi dost nedobře. Jak jste tady vlastně dlouho? Třetí týden, na vás jsem čekal asi deset dní. To se moc omlouvám, snažíme se vždycky vyřídit žádost do týdne — možná jsme ji taky nedostali hned, ale je to vůči vám špatný — jo, vlastně jsem měl dva dny dovolenou a pak se to nahromadilo… Omlouvám se ještě jednou. Bibli už jste měl dávno mít; chodíme většinou jednou týdně; příště zajdeme do kaple.

Máte tu kapli? To se těším, rád bych zapálil svíčku za otce. Ano, to uděláme. Kdybych snad dlouho nešel, nahlaste se ráno při raportu klidně podruhé⁴. On mi říkal, ten vysokej zamračenej, že už ta moje žádost odešla. Dobře, budu o vás vědět, dneska je úterý, kdyby mně vybyl čas, zaskočím krátce v pátek, a když tak vám k té Bibli dám ještě nějakou knížku. Soustředíte se na čtení? Moc ne, ale snažím se se číst. Byl tady jakejsi trochu potrhanej román a stará Epocha. Epocha může být zajímavá, ale moc bych vám ji nedoporučoval, je to honba za senzacemi, a tak pravdivost není zrovna jejich záměrem. Jo jo, to vím. Prosím, snesete čistě církevní časopis, takovej interní zpravodaj? Nechci dělat nějakou církevní propagandu. Jo, dejte to sem, já už si s tím poradím. Tenhle autor je dobrej, profesor z teologické fakulty. Pane kaplan, slyšel jsem, že tady lidi studujou ňákou tu farářskou školu. Ano, to je pravda, teologickou fakultu, je to pro odsouzený, který jsou umístěný tady, nebo přivezený — a spíše s delšími tresty, tak nad tři roky. Aby aspoň základní část mohli vystudovat tady, a i kdyby šli na půlku, aby si něco odnesli, případně to dodělali venku, toho bakaláře; jeden tady začal studovat už na magistra (každou druhou sobotu chodil do školy) a pak šel právě na dvě třetiny. Nevím, jak je na tom teď, ale vím, že pár lidí se venku snažilo, byli registrovaný jako běžný dálkaři. U vás je zatím nejistý, co s váma bude, ale určitě vám dám nějakou literaturu, co to je teologie, mám tady ještě jeden už hodně odbornej časopis, z toho asi nejspíš to historický téma je ke čtení, ale rozhodně vám to nechci nějak nutit…

Máme končit? Dobře, my už jsme vlastně hotový. Tak, pane Zelený, držte se, přeju vám hodně síly a Boží požehnání. Příště kaple, zazpíváme si tam, je tam rozhodně větší výhled, a když by chtěl někdo jít s vámi — musí to být taky béčkař — tak za mě klidně, záleží, jestli byste chtěl spíš osobní hovor nebo spíš společnou besedu. Když bude čas, tak třeba obojí. Jo, už jdu. Tak více o duchovní službě příště — ruce se podávat ještě moc nemají — děkuji vám za rozhovor. Já vím, děkuji!

Ahoj kolegáčku

Honzo⁵, omlouvám se, zabrali jsme se do hovoru. Hele, to je ňákej solidní podvodník, obral nějaký lidi o dost peněz! No, já mu to samozřejmě neschvaluju.

Pověz, co kaneček? A co ten zámek, zase jsem zapomněl, jak se jmenuje. Jó, kaneček dobrý, měly by bejt i dvě selátka za obskočení bachyně… jinak všechno stojí za H, kdybych neměl to hospodářství, tak nevím, co bych dělal, i když mě stojí peníze, čas i námahu — už běž, já jdu pro chodbaře — pěknej veselej den, Honzo — jo, stejně blbej jako ostatní dny…

Ahoj kolegáčku⁶, tak typickej případ, jako vyšitej, prvně sádrokartony, kancelář a pak realitka — trochu zbohatl, ale pak začal utrácet peníze klientů a nahrazovat to penězma od novejch. Dostal se do kolotoče a parťák toho asi spíš využil a pak ho zatkli, uprostřed všech zoufalých snah to ještě nějak ukočírovat. Prej dosti nepěkně poškodil pár lidí — psycholog tady píše, že je nesdílný, dost vykolejený i nepříjemný. Ke mně se choval přátelsky. Ale potřebuje čas, aby si to víc připustil — tady prosím tě jako obvykle Bible, založená na Betlémě, číslo cely na lístečku a tahle brožura a dvě známky; růženec naštěstí nechce; budu se mu věnovat. Kdybys měl už povolenou bohoslužbu pro vazbu, tak ho pak rozhodně dej na seznam; vlastně zatím má béčko, tak až pak, jestli bude mít zájem; bude to dlouhá cesta. Naštěstí se nestaví moc lepším, i když na obchodního partnera i na přítelkyni je dost naštvanej….

Teď musím jít za těma zlodějkama a narkomankama — to je klasická silná trojka (ta cela 42) — to bude zase úplně jinej hovor.

Tak děvčata

Tak děvčata, jdeme do kaple? Růžence ještě nepřišly, ale počítám s vámi… Tak jdem. Jo, napíšu vás do knihy⁷, že odcházíme. To byla paní Burešová nebo Bursíková — jste blízko — Bajerová. Já je napíšu. Díky, Evo, aspoň nemusím chodit přes celou chodbu, moc děkuji a na oběd jsme zpátky. Tak se budeme trochu proplétat těma chodbama a schodama, už jste tam šly. Tady by se utéct nedalo, leda zabloudit. Ještě poslední patro, tady je horko od střechy. Á, kaple volná, visí tam zámek, kolega je buď vedle, nebo někde na kulturce.⁸

Tak jak se máte? Blbá otázka, co? Jo, dá se to. Čekám na termín soudu. A vy? Jo, docela dobrý. U mě situace jinak není dobrá, svědci nechodí, jednoho hledají, takže se to asi protáhne trošku. Včera jsem byla na vazebku⁹. Tak další tři měsíce. A vy? Jsem vám říkala, v pondělí dvanáctého mám soud. Hlavní líčení. A co říká advokát? Ať počítám s trojkou¹⁰.

Tak. Teď jsme v kapli, přeneseme svoje myšlenky jinam, Stvořitel je nad námi — říkám raději, dostali jsme život, abychom ho žili co nejlíp, a Bůh nebo to, co je nad námi, nám rozhodně nějakým způsobem fandí! Jak jsem vám říkal minule, někteří lidi tady dost změnili svoje myšlení, jeden hodně četl Bibli, a pak ho dokonce pustili. Viděli jsme se u nás v kostele, ale nevím, jak na tom teď je, mám ho v mobilu. Víte co, abych moc neplkal, přečteme si na začátku z Bible — tamhle Jiřina to bude znát. Jó, pamatujete si! Jo, trefil jsem se — takže Jiřina, Marcela a Naomi. To máte podle té modelky — víte, že v Bibli je příběh o Naomi, česky se říká Noemi? Tak si ho rovnou přečteme, je takovej trošku prožidovskej. Jmenuje se to Ester. Neslyšela jste o tom? Biblická kniha, příběh — pak si o tom řekneme…Umí někdo číst nahlas? Já to zkusím. Tady a až sem, potud. Děkuji! Zatím stačí. Mě tam udivuje ta Boží pomoc, že jim nějak byl nablízku. Oni si to aspoň mysleli a jednali podle toho. Člověk jedná podle něčeho, i když nechodí do kostela, podle něčeho se rozhoduje, protože si myslí, že je to správné. Vám se ten život trochu zamotal, ostatně té Ester taky. Uvidíme, jak to s ní dopadne, dostala se do dosti těžké situace, to vy jste taky. Přečtu vám ještě nějaký příběh z Nového zákona, jak jsem vám říkal minule. Ale ne družičky, jak se nedostaly na svatbu a bez milosti zůstaly v noci venku! Něco nadějnějšího, o Samaritánovi — tady paní Jiřina to určitě zná. Aha, minule jsme to četli. Tak řekněte, podle čeho jednal ten Samařan, Samaritán? Ano, automaticky šel a pomohl a vůbec se nepíše, že by byl nějak hodně věřící jako ten znalec Zákona na začátku. Dokonce kněz selhal! Ale on jednal zcela nezištně! Víte, co dělá život radostnější? Když se nám povede do něho nějak dostat i druhé lidi, aby se člověk netopil sám v sobě! Ano, říkáte to podle mě docela správně. Trošku radosti, nikoliv starost navíc. Znamená starost o druhé… Pane kaplan, já jsem četla jednou takové čtení, že člověk má všechno opustit a nechat rodiče. No to je takový obtížný oddíl. Popravdě se mi do toho moc nechce. Ale chce se mi zazpívat. Před tvou tváří, Pane, a něco, co byste znali. Tak ještě jednu pobožnou a pak společnou Radujte se, bratří: jen spolu v lásce žijte, i když je doba zlá a vzhůru pozdvihněte svá srdce znavená… To je podle spirituálu, můžeme si to vlastně nalistovat. Bojujte dál, znáte Náměšť — Krásný je vzduch? Začněte, pane farář, uvidíme. Krásný je vzduch… — připojte se pak k tomu opakování — no, asi to moc neznáte. Tak jdeme všichni: Černé oči, jděte spát… Nádhera, máte krásný hlasy, to je radost. Jo, samozřejmě, zapomněli jsme, svíčky…

A jak na cele, vy jste na komunitě¹¹? Ještě je tam s náma Polka, ta moc nemluví. Klidně ji vemte příště s sebou. Takže vyjdete spolu dobře, ještě že máte tu Jiřinku! Jinak by to s tabákem bylo asi špatný. No, ale moc nekšeftujte a nekoňujte¹², chytnout kázeňák¹³ a pak se to s váma táhne a k půlce¹⁴ to rozhodně není dobrý! A na té druhé straně, tam jsou čtyři, vždycky znečistí záchod, vlasy na koupelně… No ale máte docela štěstí, že vy tu sprchu máte, to všichni nemají. To máte pravdu. Když jsem tu byla minule, na kulturce jsme bejvaly o dost častěji. Chcete televizní a rozhlasovej program? Přinesu. A povězte po pořádku, co doma, já začnu, mladší dcera dělá ty závěrečný zkoušky na vejšce, končí práva, o naší vnučce jsem vám říkal (i když se to nemá, dávat informace osobní povahy), jo, přibírá, je to hezký! Tak jsme se ženou bábinka a dědínek! Ale povězte teď vy! Takže děti jsou pořád u maminky. Dvě máte, že, jedna je Nataša. No, pamatujete si, pane kaplane. Babička byla z Ukrajiny. A otec, myslím jejich? Nemá zájem, a co jsem slyšela, je taky hledanej. Hm, to je smutný, ale ještě že máte tu mámu. A táta váš, je zdravej? Moc ne. Jo, já si to právě vybavuju. A má dobrou péči? — Matka a ségra se o něho hlavně starají. Doufám, že se s ním ještě setkám (pláče)… Držíme mu palce, i vám. A vy paní Jiřino, Jiřinko? Vypovídali proti mně čtyři. Hm, a řekněte, co u vás doma? Máma se mnou nemluví, sestra mi poslala známky a malá je u svého táty, ale nevím, jak to bude dlouho zvládat. Tak vám všem držím palce! A Marcela? Já děti nemám, snad ještě někdy nějaký stihnu, moc času už není. Jedno mně umřelo. Vzpomínám si, to je moc smutný. A tehdy jste s tím začala? No, já už jsem to zkoušela předtím, říkali, že to k tomu potratu přispělo. Nikdy si to neodpustím! Teď se musíte snažit dávat život do pořádku. Doporučil bych vám toxičku v Opavě¹⁵. Tam si to holky chválí. Nebo rozhodně nějakou terapii. Ještě si to rozmyslím, byla jsem jednou v Magdaléně¹⁶, ale po čtyřech týdnech jsem odešla. To byla škoda. Pošlu vám toho odborníka, adiktologa, ten tomu rozumí víc než já. Už jsem o něm slyšela, a ještě chodí prej taková mladá. Ano, tak já jim napíšu. Už si to píšu. Ještě abych to pak po sobě rozluštil.

Tak děvčata, přeju vám hodně síly a naději! Já si myslím, že Pán Bůh sice nepoužívá ten kouzelný proutek, ale jakousi sílu člověk dostane, když si připustí, že on to s námi myslí dobře, fandí nám, člověk to musí ucítit jaksi srdcem. Viďte, Jiřino. Ano, já bych to minule bez té kaple těžko dávala, myslím minulej pobyt, a tady je to spíš horší. Nechci, aby to znělo jako fráze, ale člověk má nebo může mít vždycky nějakou naději. Dokonce i lidi, už jsem to naznačoval minule, kteří někoho připravili o život, žijou a v lepším případě se snaží pomáhat dalším lidem. U vás je to asi nejtěžší s těmi dětmi. Tady to člověk dá, i když je to nepříjemnej kriminál, ale co ti vaši venku! 

A ještě se dneska zeptám: víte, co jsou to svatodušní svátky? Neslyšely jste to. Letnice, taky původně a dosud židovské svátky. Ale křesťané slaví seslání Ducha svatého, ducha Božího, na apoštoly, tedy na učedníky Pána Ježíše po jeho vzkříšení. Ti se stali pak apoštoly a měli i moc uzdravovat. Křtili, zvěstovali víru ve vzkříšení a ve spasení (já nevím přesně, co to je spasení). Přečteme si ještě: Pán Ježíš se po vzkříšení zjevoval učedníkům a nakonec jim oznámil, že odejde. Říká se tomu nanebevstoupení, je to v Bibli dvakrát… Čtu… A tím se cosi skončilo, Pán Ježíš už tu na zemi vůbec nebyl ve fyzické podobě. Skončil čas, kdy ho bylo možné potkat. Ale on je vlastně Bohem (Božím Synem) a tím, komu se říkalo Mesiáš. Ano, vy to víte, to neznamená Spasitel, nýbrž pomazaný, v Bibli je to něco podobného jako korunovace nebo ustanovení biskupa do funkce. K Pánu Ježíši se modlíme jako k Pánu Bohu, on — a to je to nejnepochopitelnější na křesťanské víře — on se obětoval za nás. Jako by za vás někdo odseděl třeba pět let, celý trest. Je to dost složité. Nebo jednoduché. To, čemu se říká víra, křesťanská víra. Ale já říkávám: je třeba věřit, že má smysl dělat dobré věci! No a k tomu nám Pán Bůh poslal na pomoc toho Ducha svatého Božího. Nejprve na ty shromážděné v místnosti, jak to tady čteme. Stali se z učedníků apoštoly. Ale to už necháme na jindy. Jasnější je ten milosrdný Samaritán nebo marnotratný syn. A příště si musíme přečíst, jak dělníci pracovali různě dlouhou dobu a dostali zaplaceno stejně.

A teď se za vás pomodlím. A vzpomeňte na vaše blízké i na někoho, kdo se cítí vámi zraněn… Pane Bože, prosím za tyto ženy, za tyto sestry, dávej jim sílu a vytrvalost a ochraňuj všechny jejich blízké a drahé. Prosím tě za všechny zraněné lidi, osamělé, opuštěné, nemocné. Pane Bože, prosím za nás všechny a přijmi naše prosby za odpuštění a dej, ať dokážeme přijmout odpuštění. Pane náš, nebeský Otče, děkujeme ti za všechno dobré, za všechno krásné, co jsme mohli prožít, a posiluj víru, že budou přicházet ještě dobré věci. Prosím tě za přítomnou chvíli, prosím tě i za nemocné v naší širší rodině… A Pane náš, prosím, přijmi naši skromnou a poníženou oslavu tebe a dej, ať cítíme tvoji přítomnost ve svém životě, lásku, naději. Otče náš, kterýž jsi v nebesích…

A Boží pokoj, který je větší než naše pomyšlení, ať vás provází a Boží požehnání ať na nás spočine. Požehnej nás Bůh Otec, Syn i Duch svatý. Amen.

Ať vás provází pokoj! Díky, že jste přišly do kaple, bylo to s vámi fajn! Děkujeme, pane kaplane, děkujeme, děkuji, to mě povzbudilo, říká se to, že kaple je dobrá. Tak jdeme na ten oběd. Ještě nikdy jsemse nedověděl, jak vlastně vaří. Někdo říká nazlobeně, že je to hrozný, a někdo zase říká, že to celkem jde. Každopádně dobrou chuť!

Zase ty schody, ale teď spíš dolů: Evo, moc děkuju (dozorkyně otvírá a zavírá celu). A jak jde dneska služba? Jó, celkem už je klid, ráno nás naštvali… ale teď už to jde, už aby byl večer. A co potomek? Je rád, že už může chodit do školy. A nějakej partner na obzoru? Ne ne ne, toho posledního bylo dost. Beztak ty ženský sem dostali chlapi. V některejch případech určitě, ale taky jsou to pěkný potvůrky nebo potvory! To jo, tu Bílou chytli s kurýrem! Ty bych střílela nebo doživotí, ničí lidem život. To je pravda. A ty jim zpíváš! No to jo, ale snažíme se někam dojít, třeba k tomu, že špatný věci odnášejí jejich děti! Já je rozhodně nijak nechlácholím, že jsou největší chudáčci, někdy mě štvou, někdy je mi jich líto. Tamta, jak pořád chtěla vyskočit aspoň na jednu návštěvu za tátou do nemocnice, to bylo dost zlý, už ho neviděla. Tu utěš! Určitě s ní budu mluvit. Tak přeju dobrou službu, ať ti to uteče. A radost ze života! No děkuju pěkně…

Tak kolego, jdeme na oběd?

Tak kolego, jdeme na oběd? Nebo to mám ještě zapsat? Ty ženský, jinak dost divoký, křičí z okna, jedna řekla dozorkyni, že je kráva, ale když se čte z Bible nebo při modlitbě jsou naprosto potichu. Zazpívali jsme i českou lidovku. Máte taky (v Rumunsku) lidový národní písně? A hlavně, aby se už obnovila ta společná bohoslužba pro vazbu; zazpíváš kousek liturgie — ono to působí zase jinak než ty moje kytarovky a moje teologické vývody.

V jídelně bude zase ten, co nemá rád kaplany, musíme mu popřát dobrého, ještě než nás sejme! Ale nejvíc mu vadí Vatikán, a to my dva nejsme. Kolik je vlastně u vás katolíků? Třeba potkáme Románka, ten si řekne o požehnání a nabídne med. Ten můj kámoš kuchař už by konečně měl jít domů, má toho dost na svědomí, je si toho dobře vědom a v souvislosti s tím právě studuje distančně teologii. Jde o to, aby se to snažil, jak říkal, společnosti vracet svůj dluh. I když rodina toho mrtvýho… No, samozřejmě kdyby nějakej mediátor se o něco pokusil — nevím, bylo by to asi potřeba, já s ním o tom ještě promluvím.

Ahoj pedagogu, pořád věříš, že existuje uměle vyrobenej virus v režii tajných sil a že v Česku ve skutečnosti žádní nemocní nakonec nejsou? No to se asi nedomluvíme, ale mohl bys dát poobědové cigárko, ale venku na veřejnosti rozhodně ne. Na tajňáka za popelnicovým výtahem. Tam sice někoho chyt náměstek…

Péťo, ať se ti daří! Doma dobrý? Co máma? Tak to je fajn. A s partnerkou stále dobrý? Až přijde Ladislav, můžeš jít ke zpovědi. A ten tvůj teolog (ten autor, trošku samozvaný), má to něco do sebe, ale takový skoro zázraky se už asi moc nedějou… myslíš, že jo? Kéž by ve tvém a v našem životě se staly nějaký zázraky.

Jo, dobrej oběd, kolego, a neodpustil jsem si zase tu sladkou tečku. Máš toho dneska ještě hodně? Já mám pravidelnou skupinu, ty zas budou mudrovat — a ty máš tamtoho — to si dáš, to je pěknej prevít, hlavně mu nic ani nenaznačuj o té druhé straně. To je jasný — no, musíme nějak účel trestu i vazby spolunaplňovat. Někteří funkcionáři, u kterých by to člověk ani nečekal, najednou řeknou, že naše práce má velkej smysl. Jsme jediný, kdo se „s nima“ více baví, víc mluví, na oddělení trestu někteří pedagogové i vychovatelé a sociálky mají trošku zájem nebo i přehled o těch svých lidech na oddílech. Někdy najdeme i společnou řeč, někdy si o nás asi moc nic dobrýho nemyslí. Nechceš „udělat“ ještě tady pana Červenýho, nechceš za ním zajít? Tak jo, fajn. Já musím na oddíl na trojku. Tam je jeden, chce zapálit svíčku, ale spíš se vypovídat. K němu je hodně těžký se dostat, staví takový ohrady a pak je zase boří… A hradba jeho bezúhonnosti je zatím neprostupná.

Tak Pavlíku

Tak Pavlíku, díky za pozvání, přišel jsem na váš rozkaz, dozorci si už ze mě dělají legraci, ale doufám, že zprávy jsou dobré. Máte tu práci, výborně, měl jsem o vás strach, trošku jste si to u vedoucích polepil. Ještě tu diferenčku a hupky k soudu … Snad vás nebudou brát jako nenapravitelného recidivistu, musíte je přesvědčit, však to znáte. Ale Danieli, chtěl jsem se podělit právě o tohle, že jsem podepsal smlouvu — a neteř a brácha jeli pro kamiony do Hamburku s dvěma řidiči v autě a ona celou dobu řídila, tam i zpět! Máte z ní radost! No a co vy, taky by to chtělo se už usadit… Danieli, chtěl jsem vám ještě říct, pan Modrý, Joska, strašně lže, vymejšlí si takový nesmysly. Přitom vůbec nevolá¹⁷, ani návštěva nepřišla, jestli vůbec byla pozvaná… Já se nemohu moc vyjadřovat, ale zkuste s ním nějak vyjít, je dost opuštěnej. Vás štve, že z vás dělá trubky, já jsem na to víc zvyklej. A co ten, co si chtěl vzít život, doufám, že už takový nápady nemá, je to nešťastník, povězte, kdy je nejlepší za ním přijít, aby neodmítl. Dopoledne, když je tu vychovatelka a on není v práci. — Zítra dopoledne tu jsem a vy se pak půjdete pomodlit do kaple! A vemte s sebou i ty dva. Tak díky za pozvání a nashle zítra!

Andreji¹⁸, já mám na sedmičce takovej těžkej případ, pedofil, chudej, prakticky bezdomovec, rodiče nefungujou, nakonec se o ně ho starají lidi z okolí oběti, když se na něj podíváš, tak tě přejde, že pedofily je třeba vyhubit, ta farnost ani pan farář ho nezavrhli, ovšem bydlení mu po propuštění už nenabídnou. Bude se s ním muset důkladně pracovat (určitě dostane soudní léčbu) a měsíc před koncem mu pomoct nějaké bydlení najít. Musíme pak dát vědět kaplanům do věznice, kam ho po soudu převezou.¹⁹ Ten kluk ublížil dítěti, následky snad podle něho žádné nemá… Je třeba mu zvěstovat odpuštění a probrat s ním ty omluvné dopisy. Jsem rád, že ho můžeme předat kolegům ve věznici xy.

Vysvětlivky

1 Béčko je koluzní vazba určená soudem kvůli zabránění ovlivňování svědků; i ve vazbě jsou tito vězni ve zvláštním režimu, nesmí se téměř s nikým setkat. 

2 Roztáhnu ruce, rozpažím a pak ukážu vzdálenost mezi palcem a ukazováčkem, jak malá část života je to vězení, u sazby nad deset let to nedělám.

3 Cépéčko znamená celostátní pátrání.

4 Své žádosti vězni hlásí při ranním hlášení dozorci nebo vychovateli — např. o lékaře, psychologa, sociálního pracovníka nebo duchovního.

5 Rozhovor s dozorcem nebo vychovatelem, po dvaceti letech většinou tykání (vězňům pouze až po propuštění).

6 Oslovení kolegy kaplana v kanceláři — nebo samozřejmě křestním jménem.

7 Když opouští vězni oddíl (většinou patro), musí být zapsáni v knize, aby byl přehled o jejich pohybu.

8 Kulturka neboli kulturní místnost je místnost vytvořená většinou z cely nebo nově upravená s WC, kde vězni sledují TV, DVD, hrají stolní hry nebo i kulečník. Na oddělení vazby jsou tam vězni normálně zamčeni a dostanou se tam třeba 2—3× týdně na dvě hodiny, na oddělení výkonu trestu je tato místnost volně přístupná (na oddílech s trvale otevřenými celami — ložnicemi).

9 Vazebko — u lidí ve vazbě musí být každé 3 měsíce zvláštní zasedání soudu, který posoudí, zda vazba má ještě trvat (většinou ji prodlouží o další 3 měsíce).

10 Trojka znamená tři roky, bůra pět let, pak desítka nebo pak tzv. dožínky — doživotí.

11 Komunita jsou propojené dvě cely — v každé až 4 osoby a uprostřed z obou stran průchozí sprcha a WC — možnost libovolného sprchování, ve vazbě jinak jen 2× týdně — pokud dozorci o své vůli neumožní víc. Tzv. komunita má při pobytu ve vazbě také tu výhodu, že je pravděpodobnější, že se najde někdo, kdo si koupí televizi — sledování je pak ve vazbě možné pouze za malý poplatek — a mohou se dívat (nebo hádat o programy) i další vězni.

12 Koňování je zakázané posílání malých balíčků, třeba kávy, tabáku, léků, známek nebo milostných dopisů, na šňůrce oknem do cel dolů, existuje i tzv. lanovka, vodorovné posílání za využití větru. Je to věčný boj dozorců na celém světě o zachycování těchto zakázaných zásilek. 

13 Kázeňák, kázeňský trest — důtka, zákaz balíčku nebo i několikadenní samovazba bez tabáku a literatury (pouze Bible), vězni obávané opatření, protože pokud chce někdo požádat soud o propuštění po polovině trestu, s kázeňským trestem to nemá smysl. Zahlazení kázeňského trestu může trvat i několik měsíců. Jeden „kůň“, sprosté slovo dozorci nebo cigareta na nesprávném místě mohou znamenat třeba půl roku vězení navíc.

14 Půlka (nebo dvě třetiny) — každý odsouzený si může po uplynutí jedné třetiny, jedné poloviny nebo u vážnějších případů dvou třetin požádat soud o podmínečné propuštění — nebo třeba o přeměnu trestu na domácí vězení nebo i „náramek“. Součástí žádosti je samozřejmě podrobné, důkladné hodnocení vězně Vězeňskou službou.

15 Toxička — uzavřené oddělení některých věznic pro drogově závislé s terapeutickým celodenním programem podobně jako v běžných léčebnách. 

16 Terapeutická komunita Magdaléna v lesích asi 25 kilometrů jihozápadně od Prahy — pobytové zařízení pro závislé, u kterých třeba nebyla úspěšná běžná tříměsíční léčba nebo právě po výkonu trestu — doba pobytu zhruba jeden rok, na závěr pobytu klienti mohou chodit někam pracovat a podobně.

17 Všichni vězni (kromě zmíněné vazby typu B) mají nárok dvacet minut denně telefonovat — na vybraná trvale schválená čísla (obvykle rodina či blízká osoba) a právník bez omezení. Je časté, že ostatní vězni se snaží sledovat s kým jak kdo telefonuje a když třeba někdo stále mluví o partnerce, a „nevolá“ — může to být znamení, že žádná partnerka neexistuje.

18 Mgr. Andrei Danciu — můj pravoslavný kolega, česky hovořící rumunský pravoslavný kněz a kamarád. Má na starosti zejména vězně, kteří si žádají pravoslavného (lidé z východu a jihu Evropy včetně Rumunska). 

19 Pokud pracujeme nějaký čas s vězněm, který je pak převezen do jiné věznice, informujeme tamního kolegu kaplana a on se přemístěného ujme. Někdy si pak s vězni píšeme.